Eduard Vojan.

Byl starý mistr. Byl a ryl a ryl.

Nenávist k lidem třásla jeho rukou

a všechnu trpkost svoji v obraz skryl,

jenž vykoupil svou nejstrašnější mukou.

Říkali jedni: to je nový styl.

Říkali druzí: Kéž ho někde stlukou.

Říkali třetí: Však ten model žil

a jeho ruce do bran věčna tlukou.

Jen obraz mlčí. Trpce usmívá se

a Mefistofla posměch rty mu křiví,

jak říkaly by: dnes ne – vždyť jsem živý.

Zemříti nutno k poznání – jak zdá se.

Však dříve vy! Chci kartu vaší přebít.

V Hamletu moci – být anebo nebýt!