Effeta.

On nesl dlouhé bídy tíž

a s umlklýma rtoma

byl rád, že psotou žíti směl

a že směl sloužit – doma.

Či vlastní nezná měřit již,

či tyrana to vinou?

Jen ví, že nové hanby kal

za službu vezme jinou.

A za to bídou, okovy

mu splácí rod ten vlčí –

a on – on každou nese tíž

a slouží zas a mlčí. –

Již effeta těm ústům tvým,

jež z otroctví tě viní –

jiným’s již sloužit doved’ dost,

věz sobě sloužit nyní!