Egyptské sonety. (I.)

Chlad smrtící pad v háje sykomor

a temně objal stánek Isidin,

z podzemí tryská neurčitý stín

a volá v tanec nočních duchů sbor.

A zatím, co se nesou mlhy s hor

jak plachý přízrak utajených vin,

jak rohů fanfáry hřmí do hlubin

ohromných našich vášní slavný vzdor.

V tiš, bičovanou pláčem ibisů,

zní vítězně křeč našich objetí,

plá temněji tvé oko z tyrkysu.

A jak kněz Osiridův z podsvětí

k oltáři vášně svatých nápisů

jdu s tebou, zápalnou svou obětí!