Ej cigáni, nebožáci...

Ej cigáni, nebožáci,

černý zbytek ze sprosčavy,

na Ypole cihly hnětem,

pán z nich pyšné domy staví.

Pitím jen a bursováním

s večera se baví k ránu,

a nám v zimě bědně mříti

na morovou hladu ránu!

A pán žije bez starosti

jako ptáče v zlaté kleci;

zkusíme to: cihly tvrdnou –

pán snad změkne v naší peci.

Nezměkne-li, obrátíme,

učiníme jako s borem,

padni, kládo necitelná,

nabroušeným pod toporem.