EKLEKTIKOVÉ.

Jak motýl od květiny ke květině

duch pěvců vzlétá, ssaje krásy med

a znaven ve vlhkém si sedá stíně,

kde z bahna věků čiší žalů jed.

Však jestli přijde stáří jeseň bolná

a pláč a mlha slunce zastírá,

v dub chmurný kotlavého pessimismu

se snáší zvolna a tam umírá.