Ekloga. V.

Vzduch kol střemchou voní, jasný je co křišťal,

a jak pod tvou nohou mech se zachvívá!

Z rákosí zní cosi jako zvuky píšťal,

s hlohů padá prška květu zářivá;

ptáš se, v slzách plesu zrak,

proč se děje tak?

Pták

praví nad tvou hlavou a květ u nohou:

Jinak se ty divy jara díti nemohou!

Dech tvůj střemchou voní, křišťál oko tvoje,

jak se chví tvé ňadro mojí pod rukou!

Z mého srdce tryskly zářných písní roje

jak potoka perly tvrdou opukou;

ptáš se, v slzách něhy zrak,

proč se děje tak?

Pták

praví nad tvou hlavou a květ u nohou:

Jinak se ty divy lásky díti nemohou!