EKLOGA V LISTOPADU.

Sníh bude padat, bílý sníh,

a nebe bude beze hvězd,

hvězd plno bude v očích Tvých,

v Tvých lících budou růže kvést.

Máš v zraku jaro záhadné

a Tvoje rty jsou planý mák,

když promluvíš, žár v zimu napadne –

ó proč jsi smutna tak?!

Krb za zimy nás bude hřát

a v okna květy vkouzlí mráz,

mráz v oknech vzkvete do poupat –

ó duše má, proč zavzdychla’s?

Máš plno tepla v dlaních svých

a jarním sluncem plá Tvůj zrak,

plá měkkou něhou nocí červnových –

ó proč jsi smutna tak?!

Než krbu žár, než jara dech

víc tepla máme v srdci svém,

v svém srdci lásku pláti nech –

a v zimách jaro naleznem.

Máš víc, než jaro může dát,

zář lásky máš v mé duše mrak,

mé duši jaro vrátíš tisíckrát –

ó proč jsi smutna tak?!