EKLOGA V ZÁŘÍ

„Nuž, staniž se! Však chcete-li,

můj roztomilý příteli,

a nebojíte-li se deště

a rýmu-li snad nemáte,

tož na rendez-vous o páté

dnes naposledy přijďte ještě!“

– Ó milostivá, září je,

a vesna, ta už nežije,

já nevím, zda to pravda bylo,

že kdysi v srdce záchvěvu

jsem toužil po tom rendez-vous,

že srdce, se mi pobláznilo.

„Nuž, příteli, tak bývá to!

Kol plno aster rozváto,

jsou krásné, ale prosty vůně.

Mé srdce je tou astrou též,

plá svůdných barev z něho lež,

však vůní touhy nezastůně.“

– Ta jeseň prchne do dálky,

zas počnou kvésti fialky

a voněti v své touze skryté;

já zapomenu na svůj žal,

vy budete však svůdná dál –

a jiného si namluvíte!