Ekloga.

By Beneš Grünwald

Kol teskněj bylo, čím víc rostlo šero:

po stromech, v keřích pělo ptáčat stero

svou tichou píseň k zvonů hlaholu.

Od města vzdálen po mezi a mechu

s ní kráčel jsem zpět domů, ne však v spěchu,

a ku hvězdám jsme zřeli pospolu.

Ve dlani mojí vázla její malá.

Můj příteli, mi v ucho pošeptala,

proč do stínů se hroužíš zamyšlen?

Zda slunce želíš, které plálo za dne,

či ničím žár ti, pakli jednou schladne,

a: nebylo jej! zvoláš v příští den?

Viz, keř je zrosen a juž každá lícha

jak po únavě spokojeně dýchá,

a obzor zdá se v nekonečno růst.

Zem, nebe, – světy dva jsou v stejně zdobě,

jež k sobě lnou, den z loktů rve v sobě,

leč noc je pojí, stín, jenž zdá se pust.

A věř, ten stín je vláhou všemu žití:

já dím, že úpal, v polednách jenž svítí,

v něm nemizí, jen utišen že v něm.

A tak ni duchu žádná noc víc čirá

se nerouhá, však znoj mu s čela stírá

a jest mu pouze čerstvým nápojem.

Dny prchají: co jsou mi jejich křídla?

Já měřím život láskou. Její zřídla

mne bez ustání nesou životem,

dnů svitem, nocí tmou, jichž zapomínám,

že nedbám jich, že zvedám oči jinam

k té, již zřím věčnou nad vším kolotem.

K ní patříc mním, že štěstí nepomine:

v ní není mezer, jedním proudem plyne,

noc nestaví ji, den ji neničí.

Já děcko dřív, pak dívka, budu ženou,

a žiji láskou, ne však časů změnou –

Ó z lásky, věř, nám věčnost vyklíčí.

Mně každá změna přesvědčení dává,

že opustit mne nemůž láska zdravá,

tož v změnu já jak v nové žití zřím!

Hleď, shasla zář, však ptáče ještě zpívá,

a noční vítr klasy rozechvívá:

či ždají dne? Ne, tak je blaze jim.

Věř! praví doba; nuž jí svěř se, druhu,

a láska: miluj! dí, jeť věru k duhu

ve všeho žití steré proměně.

Ó milujem-li, k možnosti se vznesem

číst ve všech změnách, co si šepcí s plesem,

číst z květů, z hvězd, čím planou vznešeně.

Viď, že to víš a že jsi myslil na to,

když zíral jsi, co stínů v pole sváto,

co perel v keři, co zní zpěvů z hnízd?

Viď, žes to věděl? – Tak se usmívala

a já se chvěl, kým blahem pocit sálá

být sobě v lásce všemocnosti jist!