Eldorado. (Edgar Allan Poe.)

Směl, mlád, jak květ,

kýs rytíř v svět

jel, jas a stín kam padá –

jel, dlouho jel

a písně pěl

a hledal Eldorada.

Náš rytíř, žel,

však zšedivěl

a v srdce stín mu padá –

ach, země kout

kde naleznout,

říš luznou Eldorada.

A když svých sil

již zvolna zbyl,

on stín zřel kráčet v lada –

„Ty stíne,“ řek,

„mi učiň vděk,

rci, kde říš Eldorada?“

„Přes lunin vrch,

jenž pne se z mlh,

v dol, stín jejž obepřádá,

jeď, směle jeď,”

zní odpověď, –

„hledáš-li Eldorada.“