ELEGIE ZA LÉTEM

Znáš ještě věnce z lesních hlohů,

jež házíval jsi bez ostychu,

ty kozonohý neznabohu,

na divoženek nahou pýchu?

Víš ještě, jakou smolnou vůní

jsi chlapce lákal do rubiska,

kde rusálky se honí v tůni

a vodníkova lampa blýská?

Víš, jak jsi bludic modrým letem

pouť zbožných dědků doved másti?

A za dne skřítka poslal k dětem,

jenž nožky lehtá nad propastí?

Seč mlčí, smutně šumí mlází,

jen z houštiny dech kalný dýmá...

Tam marně běs se s běsem schází

s očima smutně hladovýma.