ELIŠCE KRÁLOVNĚ.

Churavá lilije,

bloudící světem

za ztraceným rájem,

rozsívající

rosu a vůni,

ovečko bílá –

oběti čistá

za naše viny!

Neklňme nikdo vražedné ruce,

volejme, v prsa se bijíce prudce:

Naše vina! Naše vina! My nejvíce vinni!

My sytí, již jsme lačných nenakrmili!

My v nachu, již jsme nahých se nechali třásti!

My zbabělí, již jsme pod kbelce skrývali pochodeň víry!

My soudci, již jsme sami šlapali právo!

My pyšní, kdo jsme týrali Pravdu!

My kněží, již jsme málo kázali lásky!

My vysocí, kdož jsme dávali nízkosti příklad!

My králové, již jsme nebyli otci velkých i malých!

My otroci, již jsme lízali tyranů důtky!

My otci jsme vrahů!