Elogium.

Co biješ, lidské srdce, mecén umu

tě zvedal výš vždy k aethru, strůjce blaha,

tvé synchronisticon ať duch se zdráhá

obemknout historie léna v sumu.

Tmou pustou sieclů se chýlíš v dumu,

čím praeceptrů jsi prvých, pleiono vlahá,

Thamyris, Linos chimerou ať tlumu

tvého a roje, Thrák kde v hymnus váhá.

Čím Inachida studna lacem sytá,

je v tobě, lidskost, kráso, věk jen skrytá,

tvé Hyant Aon couvni invasi.

Co po tom, zbude hlas zda jména v víru

nejistou po mystu krásy, v bídu v šíru

krb jistý, záruka a klín věčného míru.