Emblem knihy.

Poutník jsem vyštvaný morovým puchem království.

Surové křiky vlní se plazivě pod sluncem horkým,

na dlažbách ulic a v kramářských stuchlých dírách

gorilí zuby na sebe brousí strannická Hloupost.

Odcházím smrtelně zraněn. V Hory Snů, po jejichž hřbetu

Laviny valí se rostoucí, v mravenčí řítí se Města,

v černá ta Města Bolesti, na staré, prokleté Chrámy,

na staré Bohy a na lživé Masky a na puklé Erby.

V makrokosmické Hory! Tam věků kde řevy hučí,

rytmické, solné jež bičují vlny zádumčivé,

v Bezvládí lidských mocí, řídkým, šlehavým vzduchem

kde mohu do hloubky vzkřiknout vězněným Já!