Emil Pollert.

Pohlédnout stačí do jasného oka

a člověk pozná: ten jde do hluboka,

ten na zdařbůh se asi nenarodil

a s rozvahou svou hřivnu světu hodil.

Opěvat Jehovu chce moje sloka,

jak judská tanečnice útloboká,

když pomyslí, že onen, kdo bas splodil,

hůř než tenoří otec nepochodil.

Vždy, patře na něj, myslím na Kecala

(na Smetanova, aby nebyl omyl),

v němž velkou chytrost kryje schrána malá.

On tradici o štěstí pěvců zlomil:

ne výška tonů, ale hloubka platí,

kdo v ženském světě chtějí vyhrávati.