EN PASSANT.

Ty sloky vždycky bývaly mé klece,

v nichž ptactvo nálad svých jsem věznila,

ať v nedozírnu neztratí se přece

ta cháska dravá i ta unylá.

Teď havěť nemá zpěvu ani skřehu

a nemává již pružnou perutí,

vždyť marně hledá v srdci dávnou něhu

i dravou sílu jeho nechutí.