EN PASSANT.

Stín chorých dní, jež čekali jsme v clairvoyanci přítmí

s mučivou žízní v duši unavené smíchem,

kol oken půjde zlomený a v tempu tichém

keř žlutých růží rozechvěje zemdlenými rythmy.

A cikád nudný stesk kdes v trávě dohořívá

ztlumený těžkým fllorem blízkých agonií,

a v tristních tonech fádních harmonií

se choulí mlčky slova úzkostlivá.

Vin těžkých proroctví v spuštěné jalousie

výčitkou zabuší a krutá melodie

signálů vítězných k útěku vábí zamyšlené chodce.

A v oknech vyhaslých čís ruce jemné, bílé

v úzkostech rozžaly kahance zasmušilé. – –

Jde lovec podvečer a usmívá se krotce.