EPIFANIE

Iluse sladká, zaštípit v zemi

bratrství, lásku, nebes mír,

úsměvem dětství krýt ji jak perutěmi,

složit je v snění na vesmír;

národy sbratřit, v objetí shrnout

na srdce srdce, jeden tluk;

v jesličkách musíš bolestí těžkou ztrnout,

slyšíš-li, Dítě, křeče ruk?!

Na plénky Svoje krvavé proudy

cítíš-li tryskat, po loži?!

jakým to nachem výsměšně kryje oudy

dvacátý věk Ti velmoží!

Divnou Ti hvězdu zapálil v žehu,

ozářit svatou Příští noc;

slyšíš-li, Dítě, od dálných moře břehů

modlitbu msty a za pomoc?

Ještě jdeš k lidstvu, bezbranné Dítě?

Naivní, chceš šelem zkrotit vztek?

S mečem v své pěsti vítězi pozdraví Tě,

přijdou dnes k Tobě krví řek!

Sťatých hlav stohy přinést Ti pílí,

s úsměvem ironickým, v ples!

Z potopy krve, holoubku sněhobílý,

vrať se jen, vrať se do nebes!