Epigoni.

Co na tom, přede mnou že jiní

juž pěli to, co pěju zas,

mně láska nová, poprv stíní

mne dívčí zlatý vlas.

Mně novou vůni květy mají

a novou rozkoš ptáků zpěv,

mně hvězdy tak se usmívají

jak oči krásných děv.

Vždyť každý vždy to cítí znova,

zří v duši novým leskem plát,

a třeba nesložil to v slova,

to cítí v srdci rád.

Nuž opakuj tu starou píseň,

jíž každý chví se lidský ret,

v níž dřímá celá lásky tíseň,

jíž otáčí se svět!