Epigraf na buk bleskem zachvácený.

Tak mohutný byl s klenbou rozložitou,

a stíny padaly mu se všech snětí,

jak samé noci kles’ by do objetí,

drah milencům byl s korou písmem zrytou.

Jej Kentaur znal, jenž často s nohou hbitou

kol něho hřměl ve prachu vírné změti,

jej znaly Nymfy, Dryady a děti,

jej vinobraní znalo s chasou zpitou.

Na jeho slávu žárlivý Bůh v nebi

šleh’ po něm klikatým svým bleskem s hůry,

sněť otřískal mu a jej sloupal s kůry.

Jak pomsta boží jizva se v něm šklebí;

teď vyhne se mu na sto kroků každý,

jeť Bohem znamenán a souzen navždy.