EPIGRAF PAULU VERLAINOVI

By Stanislav Kostka Neumann

Cizelovanou harfu strun nervózně jemných

tělo, hospitál opustivší, po dvorech a hospodách vleklo;

dnes šansónou bujně to zavířilo v strunách,

by zítra při zbožném hymnu vyzáblé koleno kleklo. –

Za lásku k sobě Život sžehá... Však bůh, ten přičte

mu k dobru snad, že láskou k němu bídě své ulámal hroty. –

Teď praskly struny; mrazem ledna?... mrazem žití spíše,

a tělo sesulo se dál v nekonečné variaci hmoty.