Epilog 1873.

U všech všudy! výsledek to skvělý!

Rád bych věděl, jsem-li ještě celý,

anto po roce tom přestálém

vracím k vám se v stavu zoufalém!

Hrůzou nad tím každý ztrnout musí,

co vše ten náš český humor zkusí;

ký div, že se s chutí dává v skok,

když byl šťastně přečkal celý rok.

Jeť to, drazí, věřte, pravý div,

že jsem dosud zdráv a živ!

Nejprv honili mne z místa k místu

redaktoři žertovných všech listů,

jimžto, an jsem těžkou obuv zul,

šťastně na dobro já uklouznul.

Celé leto jsem pak zpropadeně

divně strávil na hradbách v areně,

kdežto, což je věru moje smrť,

častokrát jsem zmok' až na padrť!

Tamtéž – proč by se to zapíralo?

fraškářů se kolik o mne rvalo;

herci, co jim stačil fundus jen,

maltretovali mne den co den,

ba kýs veršotepec, pravý kat,

do kupletů chtěl mne rozsekat.

Nic však naplat – bůh to nechtěl mít,

a tak souzeno mi dále žít.

Na to, postaviv si náhle hlavu,

do Vídně jsem zajel na výstavu,

odkud mne však – vedle příčin jiných –

vyhnaly jsou na výstavních skříních

našich vlastencův (těch od kdysi!)

překrásné ty „hochdajč“ nápisy.

Přečkav „krachu“ tam i události

v celé hrůzyplné velebnosti,

vrátil jsem se s „Maria-Josefem“

přes Čerčany šťastně opět sem,

kdežto, proti všemu humoru,

strany vidím opět ve sporu

a kdež pro samou mne kratochvíli

ze „zábavních“ spolků vyloučili.

Já však, tvrdá česká palice,

zasmál se jen tomu velice;

vždyť pak zkusil jsem již v světě víc,

že až hrůza říc'!

A přec nedělám si z toho nic!

Vzdor vší novopanské robotě,

vzdor vší starosti a trampotě,

navzdor všemu tomu požehnání,

co se na nás Čechy s hůry sklání,

navzdor počasí až k zbláznění,

krkolomnému i dláždění,

egyptské tmě v našich ulicích,

dryaku v plzeňských pivnicích,

vzdor vší jiné zlosti, mrzutosti,

jakéž u nás věru do sytosti

a jež bují veřejně i v skrytu –

navzdor všemu tomu blahobytu,

jímž tak utěšený kyne stav:

dosud živ a dosud zdráv

v plném bujarosti květu

jevím já se celičkému světu,

svědectví což slavné, jediné:

humor náš že nikdy nezhyne!

Také zde chci opět dále žíti

s ostatními v družném sloučení,

stejným krokem stále s nimi jíti

k cíli společného snažení:

Bychom přese všecko protivenství,

jakéž osud v cestu klade nám,

důstojné a milé domovenství

upravili českým uměnám!