EPILOG ILIADY.

Skončeny boje, zbraně dořinčely...

Kdož padli v seči před podsvětí branou

se smířivše, se zářícími čely

všech tíží prosti ustoupili stranou.

Jde každý v rodnou zem svou milovanou,

se zlatem lodi v dál se rozejely,

jen ohně nocí na pobřeží planou

a pajan Argivských zní převeselý.

Již soumrak tiše, tiše na kraj splývá,

jen měsíc bledý v šer se chladně dívá,

a zdá se, že kdes Apoll divě hrozí...

Lká Andromacha, smutná, krásná vdova,

do noci svítí tryzna Hektorova,

a zemdlení se rozcházejí bozi.