EPILOG.

Je nebe kalné. Civíme

do špinavých a těžkých mračen.

Jiného bývával jsi lačen.

Je to tak dobře, Čechy mé?

Noc jako den, v tom malý rozdíl.

A vyčítavý, přísný chlad.

Ty ptáš se, tebe lze se ptát:

„Čí je to vina, kdo se zpozdil?“

V těch zdích se choulíš jako v pasti.

V zrak pohlednou ti upřený.

Jdou, přejdou, krčí rameny.

Je to tak dobře, moje vlasti?