EPILOG.

Kdo jsi ty, jenž troufanlivě

na svůj národ žaluješ?

Sám-lis lepší? Hledě křivě,

příliš černě maluješ!

Stejný hříšník jak vy, bratři!

Vždyť jsem z vašich kostí kost.

Výprask-li nám šmahem patří,

nechci prosit o milost.

Že se hrozím pouhých stínů? –

Nehořely Lipany?

Málo jedovatých blínů

nasel nám host nezvaný?

Hoden-li verš chudý hany,

aspoň to mi zmírní bol:

před věky že husí chřtány

zachránily Kapitol.

Mrazu dech když v noci duje

do závějí příkrovu,

i vích slámy ukazuje,

kudy cesta k domovu!