EPILOG

Odkud jdeš?

Zdaleka.

Kam jdeš?

Daleko. Nevím sám; jdu za Sluncem. Jsem

starý poutník.

Chceš mne vzíti ssebou?

Nemohu: Jdu daleko.

Nejsi unaven?

Nepochopíš toho. Kráčím stále; jsem ten,

jenž nezná klidu.

Myslím, že ti rozumím. Ach, proč mne nechceš

vzíti ssebou?

Poněvadž nemáš síly.

Proč nemám síly?

Jsi mladá. Klesla bys uprostřed cesty. Je škoda

života.

Musím tedy dále čekati?

A nabývati sil.

Jsem dosti silná. Chci jíti!

Nedojdeš k Slunci.

A proč mám čekati?

Aby ses naučila trpět.

A proč mne chceš opustit?

Aby ses naučila po mně toužiti.

Kdo mne však potěší?

Musíš těšiti se sama. A proto tě opouštím.

Musíš na mne vzpomínat, aby sílila tvá víra ve mne,

nesmíš na mne zapomínati, neboť bys ztratila sebe.

Musíš se obětovati. Musíš čekati.

Odmítáš mne.

Jsem zkušený poutník, který zná život. Radím

ti jen.

Tvé starosti jsou zbytečné.

Abys nepodlehla útrapám cesty, musíš býti silná.

A kudy vede cesta?

Žhavou pouští písku a krajem přísných ledovců.

Jsem zvyklá vedru.

Může býti... Ale podlehla bys.

Jsem zvyklá zimě.

Může býti. Ale jsi mladá.

A ty?

Putuji věčně.

Neodpočineš si nikdy?

Nesmím!

Nebuď tak přísný. Odlož plášť. Zde je útulno.

Posaď se pod kouzelnou lampu. Zůstaň u mne.

Není možno. Jsem ten, který putuje.

Miluji tě.

Milující jsou slabí. Buď silná.

Vejdi pod mou střechu.

Čekej!

Nechci déle čekati.

Nebuď bláhová. Jsem stařec.

Ale miluji tě. Právě takového, jaký jsi. Proč jsi

krutý?

Musíš hladověti. Musíš strádati a připravovati

se na můj příchod. Nevidíš mne dosud, jaký

opravdu jsem. Musíš čekati!

Budu nešťastna.

Budeš šťastna.

Umru.

Budeš žíti.

Proč žíti?

V tom je síla.

Myslím, že se klameš. Ty jediný bys mne mohl

spasit, učiniti šťastnou a velkou – a unikáš mi.

Je to nutno; jsem poutník.

A zatím, co budeš putovati světem, zestárnu a má

krása povadne.

To jsou myšlenky těch, kteří nechtějí čekati.

Tvá krása neuvadne.

Nikdy?

Tvá krása je věčná. Musíš trpět a toužit –

to je duševní krása.

Sešílím.

Modli se.

Ale což, když budu v pokušení?

Vzpomeň na mne.

Ale což, budu-li zmírati žízní?

Polykej slzy.

A potom až přijdeš?

Vezmu tě ssebou.

Navždy?

Putuji věčně.

Budu tvá?

Trp a touži!