Epilog

Vodopády zlatých lesů

šumí píseň jeseně;

v údolí nám ještě zbyla

vlhká vůně po seně.

Sklízeno a dokonáno.

Po všech stráních dokola

krásná illuse jen svítí,

směje se a plápolá.

Stráně hoří, stráně hoří...

Odvane vše listopad...

Chtěl bych také – na chvíli jen –

srdci, mozku dáti spát!