EPILOG.

Let padesát dovršených dnes jsem prožil.

Co život? Moře bolu a pár šťastných chvil!

Nezešedivěl dosud ani černý vlas

a hřbet se neohnul jak přede žněmi klas,

však leta přešla. Prchlo mládí. Vem to ďas!

Jen plamen nadšení když v prsou neuhas'

a touha s těmi, kteří křivdu trpí, jít

a vrátit se buď na štítu, neb v ruce štít.

Kéž ruka moje ještě nepozbude sil,

chci držet pevně kord, bych dál se čestně bil

za pravdu, krásu, volnost, rovnost, bratrství,

jak ukládá mi velké vlasti dědictví.