Episoda.

Jak vzduté moře hřměl dnes konvent,

strach dusný šerou síní táh’

a matných svítilen mdlá záře

se chvěla soudců na hlavách.

Lid ve záhubné zvědavosti

k těm stolům dole klonil hled...

V tom výkřik – hrůza! S tribun výše

náš malý Gavard dolů slét’...!

Měl štěstí. Padl v náruč komus

– to dobrý biskup z Beuvais byl –

jak bleskem skláni klesli oba –

a Gavard náš se nezabil.

Šat očistil si zaprášený

a smál se, v tvrdé tváři klid:

„Aj, vida, i takový biskup

k něčemu může dobrým být...!“