Episoda.

By Jaroslav Kvapil

Podnes vás tak vídám, půvabnou a svěží,

s graciesní posou, nejkrásnější z hostí...

Jak ta léta letí, jak ty časy běží!

Podnes dýše salon vaší přítomností.

Jak to dávno, dávno! Všechno jest už cizí,

přišly jiné touhy z daleka i z blízka...

Jak ty časy běží, jak to v dálku mizí!

A přec podnes po vás duši mé se stýská!

V dálce bílé květy na váš hrob už sněží,

vyprchaly vůně, zvadly vášně ryzí...

Jak to dávno, dávno! Jak ty časy běží!

Jak ta léta letí! Jak to všechno mizí!