EPIŠTOLA MORAVĚ.

Ve sváru dní, jež letí závratně

k neznámým cílům přes trupy padlých,

přes hlavy žijících v zápase národa,

který sám a sám tisíc let

nejzazší výspu Slovanstva hájil

a na níž dosud tvrdě a zpříma stojí

a zůstane tisíc let nových,

rajským jsi poslem ty, svatá Lásko,

bratrská lásko, jež nadšení plamen

nejednou vznítíš v chladnoucích srdcích!

Zdráv buď, živote života

národů nejmenších,

zdráva buď, bratrská Lásko!

Jsme sami. Nám chybí ochrana mocných,

pluh jenom zbyl nám, kladivo, dláto,

to práce pažím a osvěta duším

i umění sladké útěcha srdcím.

Kvést musí role, burácet práce,

umění zářit nade vším sluncem,

mlčet však sporů malinkých skřeky,

a půjde vítězně kupředu národ.

Tak zlatá kaplička zvedla se zázrakem

na břehu Vltavy, aby z ní vyšli

dobývat světů českému jménu

Smetana, Dvořák!

Tak jinde chrámky umění pozvolným úsilím

tyčí se radostně střechami zlatými,

musí i váš dům vznésti se do oblak

jásavou slávou.

Než smutné zraky statisíce bratří

z Moravy ke Praze matičce patří,

vždyť jejich touha neuskutečňuje se.

Také musí mít zázračnou kapličku,

by poutníky vábila k sobě zdaleka,

v níž by se oči jim rozjiskřily

a srdce zatepala prudčej.

Dřímota mdlivá by prchla zahnána

z procitlé země, která v pohádku

začarována síly své nezná.

Ta země tajemná, kolébka bájná

velikých zrádců i největších hrdin

českého jména,

co síly živelné tají ve svých srdcích,

co pokladů vzácných uměnám všem,

co jasných barev a čarovných tónů,

kouzelných písní – všecko nám dá kdys,

až klesne zcela na srdce Čechu

hlavinka její v strakatém šátku

jak sestra bratru.

Ne lomoz řečnických hesel,

ne drobivá lopota osobních karier

lačných tak uboze prchavé slávy:

Umění svaté sblíží ty mety,

umění, které posvěcuje srdce

národ svůj nesouc k věčnému slunci.

Cit vzbudí spolnosti, společnou duši,

společný hněv a společnou sílu,

jedinou cestu k vítězství koncem.

Pod Petrovem, na jehož temeni

Methodův zvon zní nadarmo k poplachu,

nový chrám nechť se k nebesům povznese,

obdobná kaplička zázračné vaší.

Pod její kopulí srdce se poznají

a bude v jásotu na hoře Petrově

duněti Methodův zvon.

A tak dnes v radostném doufání

spomocnou ruku oddaně šineme

k tobě, Moravo naše!

Před námi tisíce bylo jich z celých Čech,

kéž je i po nás jich k svornému dílu!

Zdráv buď, živote života

národů nejmenších,

zdráva buď, bratrská Lásko!