Epištola.

Ó nevím, nevím, kterak v duši tvoji

bych nalil dosti oleje, by vzpála

v ní láska jako lampa věčně stálá

k těm idealům, jež tě s nebem pojí.

Nic nedá síly v života ti boji

než ona láska. Kdyby duše bála

se jíti v před, kde plamen pouště sálá,

tvůj ideál jak ledovec tam stojí.

A pozvedá své chladné, klidné témě,

jež ohněm nebes bez konce se svítí,

výš, stále výše nade všední žití.

Nechť slepci nezří ho, nechť mraky temně

jej kryjí, bůh tam za mraky jej hlídá

a lepším budoucím jej v dostup vydá.