EPITAF HRDINY

Ten čin už zevšedněl v dní toku

a krve stopy vybledly,

neb v pochlebenství jeho soků

hlas chvály slabý zní a mdlý.

Však v paměti nám gigantická

vyrostla jeho představa;

je mythus postať jeho lidská,

lesk heroů mu zjednává.

Jak posel s nebe sestoup’ s hůry,

nám Svobody stát založit,

rozplašit zloby všechny chmury

a do základu krev svou lít.

Pak navrátil se do výsosti

s vavřínu věncem, bohatýr

a strážce naší budoucnosti,

pro naši slávu, rozkvět, mír!

Václava světce, slavných králů

druh rovnorodý družiny,

těch našich světlých ideálů,

již stvořili nám dějiny!