Epitaf.

A byla krásná jako archanděl,

jenž s dlaně boží dolů k zemi slét’,

snad o ráji nám tady vyprávět

a utišit náš nekonečný žel.

Já zřel ji kdys, když večer v noc se tměl,

jak strom jí sypal v zlaté vlasy květ,

a byla krásná jako archanděl,

jenž s dlaně boží dolů k zemi slét’.

I zamysliv se v oblacích bůh děl:

„Je toho květu škoda v bídný svět!“ –

a ono dítě v rakev dali hned,

květ ulomený, na němž zůstal pel,

a byla krásná jako archanděl.