Eponina.

Děl caesar: „Mou buď!“ – „Nechci!“ ona děla.

„Jsem pánem světa!“ – „Vůle své jsem paní!“ –

„Tvůj choť je souzen, prchnul, nesmí ani

se tajně vrátit, zvadneš osamělá!“

– „Ať vyhnán, mrtev, pán jest mého těla

i duše mé on pouze, marné přání

a marné hrozby tvé i naléhání,

ve věrnost já se proměnila celá!“ –

A prchla léta – Zavolal ji zase...

„Jsi těhotna, rci, snad jak v staré básni

při věrnosti tvé bůh kýs v blesků jase

tě zastínil?“

– V ráz protkla dýkou sebe.

„Tvůj hněv nám naše nezakalil nebe,

my žili spolu pod zemí – a šťastni!“