Erotika romantická.

Ten obraz znáte, drahá asi

– já nevím, kdo jej maloval: –

Princezna se zlatými vlasy

dlí na vrcholu příkrých skal

ve starém hradě. Unylá

své vlasy v propast spustila

milenci, který po nich vzhůru

se šplhá, kam jej vábí sen...

Poslední z dobrých troubadourů!

Poslední z dobrých princezen!

I já zde smutně bloudím kolem

a hledím k Vám ve strmou výš.

Po svahu nelze vyjít holém!

(To obrazně teď myslím spíš.)

Však kdybych stejnou cestou jen

k Vám dojít moh’ jak rytíř ten –

radš v propast sám chci padnout ke dnu,

než způsobil bych bolest Vám,

než z kadeří bych vyrval jednu,

jež miluji a opěvám. –

Té romantiky vůně létla

tak z nenadání duší mou.

Zas mluvím vážně. – Planou světla

a hudba zní a tváře žhnou.

A nechť to srdce stálo mé:

být u Vás, moje Salomé,

když zrak Váš duši uspává mi

a zapomnít dá starých ran –

Za jeden bouřný tanec s Vámi

rád hlavu dám jak svatý Jan!