EROTIKON IV.

Ty vlasy krví slepené

jsem políbil,

ty oči kýmsi zavřené

jsem otevřel.

Na rty Tvé své jsem měkce dal,

na čelo dlaň,

na poslední jsem slovo ptal,

své Tvojich rtů.

A nikdy – ach, to dobře vím,

– je marno vše –

se nedovím, ach nedovím,

cos šeptala.

Zda jméno bylo moje to,

jež svadlo v mrtvých rtech,

zda žehnáno, zda prokleto,

zda vzpomínka, či vzdech?