ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE

Zvířený prach!... Řítí se a sžírá zeleň svěží.

– Mraků popel strnulý vzduch plní!... Smrt kol táhne

šírem. Ledný dech! A měkký vánek!... Mlhy sněží...

Poušť se v saze halí. – Po vláze ret vyschlý práhne.

Na obzoře rudý zážeh: jitro!... Červánky dne!!

– Temní... fialové páry... Zase ve tmách tápat!

Kříže hřbitovní ční v prázdno. Večer. Touha stydne...

Ráno stejnou záři má a stíny jako západ!!

Jas a tma. Boj a klid. Žití smích a tragedie.

– Výkřik zoufalství... Krev! jen krev!... všady cíl a nikde!!

... Tělo hyne v křečích... Duší zmítá agonie.

Mrtvá tiš – – – jen otázka ta věčná: vítězství kde?!