ÉTERNÉ PRŮVANY

Hor reflektory země vysílá

zvěst o svém jsoucnu k očím dálných hvězd.

Je člověk pouhou fatou morganou

na křižovatce nekonečných cest?

Dech žití vyššího v tmu časem zableskne

jak v zemskou sféru vlasatice let,

tříšť jisker lidský mozek osvítí,

by vzkazu věčna mohl rozumět.

Když pohledy se zřítí k všednosti,

pluh osudový kypří ornici,

v svých loktech člověk tuší spočívat

Smrt jako Evu Život rodící