EVA. (V.)

Spatřila jsem tě v mystických viděních bezesných nocí.

Nehmotna, zářící má duše procházela dálkami,

hleděla na nesčetná slunce, bílá, žlutá i rudá,

vrhající barevná světla modravou plání, jemně se chvějící v Nekonečnu.

Tisíce hlasů volalo na mne, jako v dny zrání klasy když šumí.

Ale z těch hlasů jen jeden vábil magickým kouzlem, démona mocí.

V tisíci plamenech měnily se hmoty a tavily kovy a zmírala srdce.

Jen ohně tvého oltáře mne zachvátily závratnými silami.

Ó, Démone, jsem první oběť tvá, spalující se vlastním ohněm své vášně,

a rudá moje krev zvolna stéká, aby tím výše vyšlehly plameny.

Ó, nech mne trpět, zbičuj mne mukami nejvyšší rozkoše

na temném oltáři svém, stíněném hrůznými křídly tvé pýchy, Démone!