EVA. (VI.)

Miluji tě, Satane!

Tvé království mne čekalo od věků.

Jak ruka Neznámého vrhši jediným pohybem

hvězdné světy v nekonečné kolotání a víření v étheru,

dotkla se atomů mé duše, čekající sudbu svou:

již tehdy patřila jsem ti, Satane!

Miluji tě, obraze pyšných!

V rudých ohních vášní království tvého

mé srdce vzplane ohněm démonickým.

Ty povedeš mne, věčně se tázající, k hlubinám země,

ty vzletíš se mnou, proniklou adorací sluncí,

k zářivým, vzdáleným a tajuplným světům prostoru nekonečného.