EVANGELIUM.

Vysoko na hory lidskou svou spásu jsem ved’:

„Klekni a uctívej prostor i krásu – můj svět!

Vesmír mi k snění a v zápas i v léno je dán;

hmotu co prozářit mohu, mé jméno je pán.

Zrozená k velkému štěstí! svou vůli, svůj cit

v oku mi rozsvěť a zázraku půli máš mít.

Blaženým ostrovům v tajemnou dáli pojď vstříc,

z milosti vlastní se staneme králi – a víc.“