EVOE, TOUHO!

ZDRÁVA buď, touho, v tisíců nitrech se chvící,

zdráva buď, touho, v tisíců pohledech tkvící,

zdráva buď, touho, všelidstva touho,

lidstva, v němž kotvíš pevně již dlouho,

zdráva buď, touho, v odvaze hrdých se skvící,

evoe, touho!

Touho, jež mocně lomcujíc člověka duší,

toho, jejž práce rukou ať, mozku ať, kruší,

naděj mu dáváš, hlučně že hlásá:

Mesiáš přijde! – Jemu vstříc jásá,

jemu vstříc, který z moci své smutky všech zruší,

v němž jen jest spása!

Touho všech, kteří v života úmorném díle

pomní vždy svého velkého budoucna cíle,

pomní dne, zvolna z růží jenž vstává,

vysněné krásy tušit jenž dává,

v rekovské který nalezne syny své síle,

touho, buď zdráva!