EVOKACE

Dlím v chmurné roklině,

kde zaklínám svou touhu.

Před magickým kruhem

zřím démonické masky.

Však, když jsem dlouho zaklínal,

se z ticha prodral hlas;

kříž do temna jsem nakreslil

a přivolával dál.

Zem’ chvěla se.

Meč z mraku šleh...

„Kde jsi, má touho?

Zaklínám tě, přijď!“

Tma zjasněla a soutěskou

se blíží Kalliopé.

Klekám; šeptám si: „Můj sne...“