EVROPA.

Jest člověčenstvo loď, jež bez kompasu

za noci černé v bouřných vlnách plyne,

a oko hledá maják, v bouři spásu,

však obzor černý jest a loď již hyne;

a mužstvo v strachu mládce jen se ptává,

jenž ze stěžně zří, kde se obzor kalí:

„Ty, jehož oku jasna bouře tmavá,

ty dítě moře, nic nevidíš v dálí?“

Jak daleko mé oko v temno vniká,

přes moře nesmírné blesk zraků vzletne:

jen s temnem ještě silnějším se stýká

a za mořem jen nové moře střetne.

Měst, říší pohřbeno tam na tisíce

a nad propastí mračen roj se valí.

„Ó kdy k nám zavítá již holubice!

Ty dítě moře, nic nevidíš v dálí?“

Ó vidím, tamo v bouři hrůzyplné,

jak s proudy v boji vor se zmítá vratký:

to trosky svaté země nesmrtelné,

to Polsky hrdinné jsou pozůstatky!

Hle! vypraviť nám smrtelných svých strastí

již proti litým živlům v boj se daly!

„Kéž vzejdou zas jim ponořené vlasti!

Ty dítě moře, nic nevidíš v dálí?“

Tam rodné zemi mocí odervaný

ční ostrov malý v rozlíceném moři,

odráží nával proudů na vše strany,

ač břehy kolkolem se v propasť boří.

Ač proud zem českou svírá úž a úže,

ten tvrdý ostrov přece nepovalí!

„I živlů moc železná vůle zmůže!

Ty dítě moře, nic nevidíš v dálí?“

Tam již se šeří Jihu kraj zas květný

a nová Hellas vystupuje z moře.

Ční týmě žhavé Vesuvu a Aetny

a ještě orlův sídlo v Černé Hoře!

Však týmě Francie, jež se prvé vzneslo,

zas zrakům mým se v šedé mraky halí!

„Bůh nedá, by, co zdvihl, zase kleslo!

Ty dítě moře, nic nevidíš v dálí?“

Tu vzejde radost mládencovou zkázkou:

„Rci, nepozdravila tvé oko záře

již celé země svěží mládím, láskou,

kde štěstí vzkvěte všem u věčném jaře?

kde každý vánek proudy vůní hostí,

v květ plný zlaté ovoce se halí?

Ty všecka tajemství zříš budoucnosti,

ty dítě moře, nic nevidíš v dálí?“

Hle tamo oko moje kraj ten patří,

tmou září půlnoční rajskými lesky.

Ať sebe tmavší noc, již vzhůru, bratři!

ať nám i plachty zapalujou blesky!

Teď napněte již všecky svoje síly

a žádné rameno ať nezahálí!

Tam krasší květe, co jsme posud snili,

jen dál, jen dál, hle! štěstí jest tam v dálí!

Jest Evropa v poroby moře skryta

a my jsme bouří litou hnaná lodě...

Ó kdy nám Evropa jak Afrodita

se z vlny znovu zrodí ku svobodě!

A kdy již každé rámě mdlobou kleslo,

kterýžto národ jest ten strážce stálý,

jenž prvý spatří zem a zvolá heslo:

Jen dál, jen dál, hle! štěstí tam jest v dálí?