Evropa – panna.

Evropo, jmenují tě pannou,

I je v tom smyslu skrytého:

Nebť kolik ženichů jsi měla,

Ty’s nezvolila žádného;

Nechtěla’s s nimi hody slavit,

V manželské okovy se vpravit.

Jak střelhbytě kdys přilít’ Peršan,

Urputník mysli zavilé,

A kous’ tě ze zoufalé vášně

Do řecké nohy spanilé!

Ty’s zahnala jej hromy, blesky –

Nezbylo mu, než hoře, stesky.

Pak Arab, s jakou horoucností

Se ucházel o milosť tvou!

I osmělil se, políbení

Ti vtisknout ve tvář Španělskou,

Že krvácejíc zčervenala –

Leč ty’s ho v přísnou kázeň vzala.

A potom Mongol holohlavý,

S jakou ten hleděl běsností

Si cestu klestit k srdci tvému,

Vše pále, pleně z chtivosti!

Však s hanbou musel nazpět táhnout,

Že přestal po nevěstě prahnout.

A konečně nadutý Turek

Jak divoce byl popuzen,

Tě zprznit, netuše, že pokus

Mu strašně bude ostuzen!

Nebť místo by’s ho obejmula,

Ty’s k nohoum svým ho povrhnula.

I ještě zamýšlíš se opřít

Každého sňatku svízeli:

Sopečným žárem hrozí pravá,

Tvá levá hrozí ocelí;

Zkadkoli by se ženich blížil,

By přístup se mu všude stížil.

Než přišel-li by od východu

Znenáhla hodný žadatel,

Udatný, švarný, ušlechtilý,

Jenž by se s úctou snoubit chtěl;

Zdaž by’s se tomu nepoddala.

Jím také opovrhovala?