EVROPA

To netvor, sfinga záhadná, zvětralá. Mechovitá.

Dvě masky šilhavce ku různým pólům ční.

Již dávno jedna zpívá lidskost, zpívá hymny proroků

a druhá houpá se na tygřích tlapách, bestie.

Co po ní přešlo dnů. Ctihodní papeži a králové.

A hordy jejich, halapartny k slunci vztyčené

se dovraždily. Mor na černém koni

za nimi doklusal zavřenou branou.

Vznešená k smíchu Evropo, když hlas tvůj prorocký

provázen pěstí krvavou a okem zalitým

je korunován novou pyramidou mrtvol,

my, slabí, nemocní, vyssátí, znemravnělí

bzučíce paskvily na velký život člověka,

se studem hadry převazujem si na bídném těle.