EVROPAN

Jsem Evropan.

Hudba měst v sluch mi zvučí.

Ulice září mně v očích.

Má krev je hluboká, prudká jak řeka.

Bujím mezi budovami

jako kapraď mezi buky,

koupám se v moři

mezí kotvícím loďstvem,

stavím chrámy ve všech evropských městech,

mířím letadlem k balkánským vrchům

a slyším zpívat bulharské ženy

při sklizni růží.

Jsem skvělý jak Pantheon.

Řečnil jsem k vzbouřencům v Bessarabii.

Byl jsem popraven v Rusku,

ožil jsem ve vynálezech vědců a bláznů.

Z Gronska jsem rozběh’ se do Barcelony

a cesta má byla vítěznou poutí.

Skandinavie ověnčila mne fjordy,

Švýcary překvapily mne ledovců věncem,

Francie Eifelku uštědřila mi,

Italie mi nabídla museí skvosty.

Však Španělsko mne uctilo vášní svých žen

a plamenným vínem.

Jsem Evropan:

Přišel jsem s Evropou v báječné době,

kdy vynořila se na božském býku z pramoře světa

a octla se na žírné, plovoucí souši.

Ssál jsem mléko jejího prsu,

jedl ovoce jejích úrodných rukou,

mohutněl jejími stavbami,

trpěl a dozrával v jejích převratech, bojích,

oženil jsem se s jejím duchem,

zplodil s ní nadějný národ;

s všemi Evropany jsem pokrevně spřízněn.

Umírám a znova se rodím

v možnostech, které skýtá,

zářím jejím uměním, průmyslem, vědou,

zpívám o její osvětě, moci,

čekaje, až se naplní osud

a Evropa zmizí zas v moři,

z něhož v pradávnu vzešla.

Jsem její mytus