Ex voto.

Kdys opuštěné dívky svoje vlasy

za oběť kladly bohu, slitovníku,

a s resignací, bez pláče a vzlyku

se zřekly diadému svojí krásy.

Zrak ještě dnes v gotických chrámech vidí

na kříži Krista viset s bledou lící,

jež zacloněna zlatou ženskou kšticí

tím bolestněji mluví k srdci lidí.

Ty vlasy stvořené, by v objímání

kol nahých údů svíjely se v plesu,

zde věnčí tvář i tělo plné děsu,

jdou přes krev boků a přes trny skrání.

Ó sílo oběti! Ó svatý dive!

Na skráni boha dívčí vlasy planou

do věků tmy – a moje slzy kanou

nad hloubkou lásky veliké a tklivé.

Neb jak ty ženy středověku, láskou

jež nesmrtelny, daly bohu svému

to nejdražší, tak žití ztracenému

a srdci bolem, skráni zryté vráskou

se dala v oběť lásky moje žena.

Teď jejím světlým plá mé chmurné žití

jak božský zázrak; stejně jako svítí

skrz dívčí vlas tvář Krista umučená.