EXORIARE ALIQUIS...

Měl rozšafný kýs poet visi

a napsal ji: že nejhůře,

až dnešní naše řády zmizí,

se povede prý kultuře.

Prý tmavých davů rozběsnění

zle bude řádit v odkazech

a serve květy slavných snění,

jež blažily nás v dávných dnech.

Prý – – slovem, díval v líc se hrůze,

kdy v zoufanlivém výkřiku

náš svět se poddá bídné luze

a černým rukám dělníků...

Buď kliden, pěvče ustrašený,

ty nedožiješ, bohužel,

se této hrůzyplné změny

a také žádné z tvojich děl.

Hleď, jiní nemají též strachu

o „snivé květy našich dní“,

ba, doufají, že den ten, brachu,

provede dílo nevšední.

Že vskutku zničí podlé bohy

i doby naší odkazy:

pitomých veršů celé stohy,

pros vody, špatné obrazy.

Kultury naší lživé dílo,

floskulí ballast planý, zlý –

to všecko, co nás otrávilo

a co my zničit nemohli.